Zahradní architektura USA - Antická krajina města Washington, díl III.

National Mall

 

Celý National Mall, který měří na délku více než čtyři kilometry, je vlastně mytická heroická krajina, kde odkaz impéria střeží otcové zakladaté trůnící ve svých chrámech jako antičtí bohové.  Pahorek na východní straně osy je sídlem zákonodárného sboru (Sněmovny reprezentantů a Senátu), který sídlí ve velkolepé budově neoklasicistního Capitolu.

Závěr devatenáctého století patří k jednomu z mnoha období historie, které si bralo inspiraci z antiky. Zde se však pouze necitovaly jednotlivé formy antického umění a architektonického tvarosloví; hlavní město USA je do jisté míry stavěno jako nový Řím. Symbolicky se tak zde navazuje na velkolepost antického Řecka a Říma a jejich ideály, jako je demokracie a svoboda. To je samozřejmě jen jeden pohled. Celý komplex lze stejně tak dobře označit za přehnaně patetický a zbytečně ekletický. Velikášský klasicismus (i opožděný) je navíc typický pro ne příliš dobře proslulé režimy, ať už to byla předrevoluční Francie s Versailles Ludvíka XIV. nebo Ceaucescova Bukurešť či stalinistická architektura socialistického realismu.

Za ztvárněním Mallu do podoby krajinářského parku stojí již zmíněný věhlasný krajinářský architekt Frederick Law Olmsted, který zde působil ve druhé polovině 19. století. Mall je utvářen hlavní podélnou osou Capitol - Lincoln Memorial, se kterou se v místě obelisku Washingtonova Monumetu kříží transcept (příčná osa) Bílý dům - Thomas Jefferson Memorial. Plocha nezapře svůj původ v bažinatých náplavách Potomac River. Zahradní architekt využil přírodních daností a nechal prostupovat vodní plochy i do prostoru Mallu. Hlavní osa je lemována muzei nejrůznějšího zaměření, tzv. Smithsonianovy instituce; následují další menší památníky - např. Památník druhé světové války nebo Památník války ve Vietnamu.

Na opačném břehu řeky Potomac River se na zaoblených pahorcích rozprostírá nedozírný Arlingtonský národní hřbitov. Jde vlastně o vojenský hřbitov čítající mnoho tisíc bělostných náhrobků. Dobrou zprávou je, že zde neleží jen oběti válek, ale řada zde pohřbených vojáků zemřela přirozenou smrtí. Z jednoho pahorku se skýtá pěkný výhled na americké ministerstvo obrany, známý Pentagon, snad aby vojáci viděli, kdo je poslal do války, i během věčného odpočinku.

Autor textu a fotografií: Ing. Vít Ondráček